Básníci a vykladači: Pražské elegie
Petr Borkovec o básni Justina Quinna: Quinnova vitalita, nápaditost, lehkost a vnitřně radostné mistrovství v práci s veršem a rýmy ostře kontrastují s bolestí, kterou Neruda vyslovuje.
Justin Quinn
Pražské elegie
XIV
„Kdykoli odněkud zdaleka vracím se
a vím, že pomalu k hranicím Prahy
cesta mě vede, není to od únavy,
že mívám vždy svíravý pocit u srdce.
Jako bych cítil, že se tohle město chce
vzepřít a jako hrůzné chiméry se zbavit
všeho, co v životě je příjemné. A záhy
svoboda, duch i umění dlí v odmlce.
Vstupuji do moře – černého, hořkého,
jež tudy teče kolem středověkých ruin
a rozemílá jim základy. Nakročuji
do kruhů těch, kdož rozmnožují moje jho –
lež v každém slově, scénář pro klauny.
A každý pohled urážlivý, prolhaný.“
Překlad: Tomáš Fürstenzeller
💡
V další části článku na vás čeká text Petra Borkovce. Představuje Justina Quinna, odhaluje jeho básnický dialog s Janem Nerudou.
This post is for subscribers only
Already have an account? Sign in.