Básníci a vykladači (IL): Snídaně, slunce, zavane, vejce, slova ne, přece
Petr Borkovec se zamýšlí nad básní Tomáše Fürstenzellera Pozdní světlo ze sbírky Objektiv (2016).
Tomáš Fürstenzeller
Pozdní světlo
Znovu to ticho s prstem na klávese.
Slyšíš i prach, jak tiše na stůl dosedá
k večeru, když vrzavě zatáhne se
bílé křídlo dveří nad ložnicí. Sem tam,
tam a zpátky pluje čas, vratký člunek
na vláknech paměti. Kulatý černý hrot
páře tmu. V trhlině stín, obraz strne,
a potom dlouze padá do studených vod.
V Café Louvre se podávala snídaně,
na stolku z kovu ležel kotouč slunce.
Přinesou kávu, hořká vůně zavane
a prolne hovor. Jedla ovoce, ty vejce.
To všechno vybavíš si, ale slova ne,
nevrátí se. Něco však zůstalo ti přece.
This post is for subscribers only
Already have an account? Sign in.