Budoucnost rozhlasové hry nejistá

Sdílejte článek svému okolí:

Začátkem září 2024 se v Budapešti sešla skupina osob, které se v šestnácti zemích Evropy nějakým způsobem dotýkají fikční rozhlasové tvorby a jsou zvyklí ji teoreticky reflektovat. Podobné to bývá samozřejmě i na festivalech, Prix Italia nebo Prix Europa, tam se setkávají především tvůrci a zaměstnanci médií. Tentokrát spolu mluvili lidé, kteří o rozhlasu ve svých zemích píší studie a knihy, proslovují přednášky, učí další budoucí akademiky, scenáristy, dramaturgy. Na rádiu a kultivovaném mluveném slovu jim mimořádně záleží.

Svolání tohoto Evropského sympózia o historii a současnosti rozhlasových her provázely mimořádné okolnosti. Čtveřice maďarských mediálních badatelů z Eötvös Loránd University Budapešť se totiž ocitla v úzkých. Orbánovským režimem vedená meziinstitucionální válka dospěla do tak tristní situace, že velké zestátněné mediální domy, televize a rozhlas, odmítají spolupracovat s univerzitami a výzkumnými pracovišti. Akademici jsou tak nuceni pracovat jaksi navzdory požadované veřejné službě a využívat metody, které jsme si v českém prostředí osvojili v hluboké normalizaci.

Čtyři kolegové ze dvou kateder se tak už tři roky snaží sestavit databázi rozhlasových her mapujících v nejširším historickém kontextu proměnu Maďarska po 2. světové válce až do dnešních dnů. Neoficiálně přitom hledají důvod celospolečenského příklonu a nebývalé tolerance vůči aktuálně silnému autoritářskému režimu. Nemají však možnost svůj výzkum verifikovat přímo v rozhlasovém archivu, badatelně nebo poslechové laboratoři. Vedení rozhlasu je jednoduše nevpustí dovnitř. Vypomáhají si amatérskými domácími sbírkami, na kar­tičkách vedenými katalogy v krabicích od bot a pamětí rozhlasových fanoušků.