Dvacet let od východního rozšíření EU: Doma v nové Evropě
Dvacet let od rozšíření Evropské unie o nové členské státy je příležitostí k bilancím. O pohled na výsledky rozšíření a vývoj v regionu střední a východní Evropy jsme požádali Michaela Dauderstädta a Uwe Optenhögela z prostředí sociálně demokratické vzdělávací organizace Friedrich-Ebert-Stiftung.
Sdílejte článek svému okolí:
Německými médii proběhla v dubnu zpráva: český investor zachraňuje ocelárny ThyssenKrupp. Mnohé Němce to možná zaskočilo. Nebylo to dosud naopak? Po převratu v roce 1989 německé koncerny masivně nakupovaly a investovaly ve středovýchodní Evropě. Nad zájmem z Indie či Číny by se zřejmě nepozastavili, ale z Česka… ThyssenKrupp přece jen není jen tak ledajaká značka, znamená kus německé průmyslové kultury a historie. Událost ukazuje, že střední a východní Evropa jsou už dnes v Evropské unii jako doma. A neplatí to jen pro ekonomiku, ale také pro další oblasti politiky.
Zpět z východního bloku do Evropy
Ohlédněme se nazpět: před rokem 1989 existoval východní blok. Za východními hranicemi západního Německa se rozkládaly země, jejichž opakované snahy o získání svobody v letech 1953, 1956, 1968 a 1980 sovětští hegemoni potlačovali jednou vojensky, jindy bez zásahu armády. Když Gorbačov pustil pod železné víko čerstvý vzduch, socialistické režimy se bez velkého odporu zhroutily a berlínská zeď padla.
Plánované hospodářství sovětské provenience se v konkurenci s kapitalistickým Západem sice neosvědčilo, za převraty v letech 1989–1990 ale stály politické, nikoli sociální či ekonomické motivy. Opoziční hnutí byla hnutí za svobodu, demokracii a národní nezávislost. Obyvatelé od transformace směrem k tržnímu hospodářství současně očekávali, že spolu s ekonomickou modernizací a blahobytem přijdou také svoboda a demokracie. Aktéři však zcela podcenili působení toho, jak funguje kapitalistické tržní hospodářství, které ve fázích ekonomických zlomů vytvořilo vítěze a poražené.
→ Dvacet let po východním rozšíření Unie oslavujeme povedenou ekonomickou konvergenci a politické zapojení do evropských struktur. Jaký je příběh úspěchu východního rozšíření?
→ Liberální demokracie naopak nezvládla zajistit dobrý život pro všechny, kdo se o něj snažili. Jaké důsledky to má?
→ „Šok z ruského útoku dodnes vězí hluboko v kostech.” Jak proměnil Evropu?
→ „Věk napodobování” se chýlí ke konci.
→ A proč není s podivem, že přínos revolucí roku 1989 zatím nezaujal prominentní místo v tom, jak je vyprávěna historie Evropské unie?