Franz Kafka ve Francii
Blanka Kalinová: Zdálo by se, že po sto letech se ve Francii čtenářský ohlas postupně utlumil a že nesčetné interpretace Kafkova díla už odhalily většinu jeho záhad. Přesto se mladší generace ke Kafkovi vrací a jaksi jej pro sebe objevuje ve světle vlastních pocitů a zkušeností.
Sdílejte článek svému okolí:
Jako první vyšla ve francouzském překladu v roce 1928 Kafkova Proměna. Po druhé světové válce to byla především Martha Robert (1914–1996), která Kafku francouzské čtenářské veřejnosti překlady zprostředkovala a jeho tvorbu osvětlujícími výklady přiblížila. Její teze o Kafkově vnitřním rozporu mezi přijetím, a zároveň odmítáním židovského náboženského dědictví zůstává jednou z možných interpretací Kafkova díla. O popularitě Kafkových textů a zároveň potřebě nových překladů svědčí fakt, že jeho dílo vyšlo v prestižní francouzské edici La Pléiade dokonce dvakrát, nejprve v letech 1976 až 1989 a od roku 2018 znovu postupně ve čtyřech dílech, včetně jeho deníků a dopisů, podrobných komentářů a vyčerpávajících poznámek na celkem téměř šesti tisících stránkách.
V porovnání s touto sumou je sklizeň publikací ke stému výročí Kafkova úmrtí ve Francii sice skromná, ale ne zcela zanedbatelná. Mnoho deníků a týdeníků uveřejnilo několik stránek o Kafkově životě a dílu nebo jim věnovalo zvláštní čísla, jako např. Franz Kafka, neuchopitelný (deník Le Monde) nebo Franz Kafka, náš současník (týdeník Le Un). Pařížské Muzeum umění a historie judaismu organizovalo začátkem června „Týden s Kafkou“, také ve spolupráci s Českým centrem v Paříži, kde na jedné z konferencí vystoupila Alena Wagnerová, známá ve Francii díky překladu své knihy o Kafkově rodině (V ohnisku nepokoje, Hermann Kafka a jeho rodina, Praha, Prostor 2003).
→ O Kafkově vztahu k Francii,
→ co nového dnes vůbec můžeme ke Kafkovi dodat,
→ o kafkovském procesu s Kafkovými rukopisy
→ nebo komu patří Kafka a jaké otázky klade dědictvím spisovatelů.