Konflikt v Gaze přináší mezi pracovníky médií nejvíce úmrtí za posledních 30 let

Sdílejte článek svému okolí:

Jaké globální trendy v současnosti nejvíce ohrožují svobodu projevu?

Největší hrozbou je v současnosti ústup demokracií. Autoritářské státy dlouhodobě zastávají totalitní postoj a systematicky potlačují a cenzurují disent. V současné době je však obzvláště znepokojující, že i dobře zavedené demokracie začínají omezovat prostor pro svobodné vyjadřování. To se projevuje přijetím restriktivních politik zaměřených na svobodu médií a nárůstem útoků na novináře. Tyto trendy jsou velmi znepokojivé, protože svoboda médií je úhelným kamenem demokracie a zároveň základním lidským právem. 

Jaký je váš názor na debatu o svobodě slova v západních demokraciích?

V západních demokraciích a demokraciích obecně stále častěji pozorujeme polarizaci názorů, která vytváří atmosféru strachu z těch, kteří vyjadřují názory odlišné od většinového pohledu. Ačkoli právní cenzura nemusí být vždy přítomna, společenská ostrakizace a neformální tlak často vedou jednotlivce k autocenzuře. To ve svém důsledku zužuje prostor svobody projevu.

Navíc existují nenápadné, ale významné způsoby, jak potlačit svobodu médií, aniž by bylo nutné fyzicky napadat novináře. Některé demokratické státy přijímají politiky, které vedou k restriktivnímu a méně rozmanitému mediálnímu prostoru. Jako pozoruhodný příklad může posloužit Maďarsko: média jsou sice technicky svobodná, ale jejich vlastnictví je do značné míry monopolizováno vládnoucí stranou. Nezávislá žurnalistika existuje především na internetu a mimo městská centra, jako je Budapešť, je přístup lidí k různorodým a kritickým informacím značně omezen. To je obzvláště znepokojivé vzhledem k postavení Maďarska jako člena Evropské unie. 

Sociální sítě vytvořily větší prostor pro vyjadřování, ale také usnadnily šíření dezinformací. Jak by se mělo mezinárodní společenství v tomto konfliktu zachovat?

Když se sociální sítě objevily, byly považovány za nástroj demokratizace projevu, který umožňuje jednotlivcům sdílet své názory, aniž by potřebovali přístup k velkým médiím. Postupem času však také usnadnila šíření dezinformací, projevů nenávisti a rozvoj různých forem manipulace s informacemi. Podle mezinárodního práva lze informace omezit pouze tehdy, pokud ohrožují práva a pověst jiných osob nebo národní bezpečnost, veřejný pořádek či zdraví. Musejí být zakázány nenávistné projevy. Samotná nepravdivost však není dostatečným důvodem k zákazu. Je tomu tak proto, že hranice mezi pravdou a lží je často subjektivní, a tak se dá zneužít. Proto je náročné dezinformaci definovat.

Vlády často zneužívají označení dezinformace k potlačení kritiky vůči své osobě. To podkopává důvěru veřejnosti ve vládu. Cenzura nepravdivých nebo zmanipulovaných informací nemusí nutně změnit přesvědčení těch, kdo je šíří nebo konzumují. Naopak, taková opatření mohou konspirační teorie vytlačit na okraj a ztížit souboj s nimi.

Účinnější strategie proti dezinformacím zahrnuje ověřování faktů a podporu spolehlivých a různorodých zdrojů informací. Vlády musejí také samy přestat šířit nepravdy a místo toho aktivně poskytovat přesné informace. Podpora mediální gramotnosti je nezbytná, aby veřejnost dokázala rozlišit mezi důvěryhodnými zdroji a zmanipulovanými narativy. Tím se pozornost přesune od cenzury k budování důvěry v informační ekosystémy. 

Škodlivé informace a dezinformace jsou opravdu neukotvené pojmy. Kdo kontroluje ověřovatele faktů a kdo by měl rozhodovat, co je dezinformace?

Není klíčové soustředit se na kategorizaci nebo označování konkrétního obsahu jako dezinformace, ale spíše budovat zdravý informační ekosystém. To znamená podporovat různé názory, zajistit přítomnost svobodných a profesionálních médií a podporovat různé nezávislé zdroje. Kontrola faktů by měla vznikat organicky na základě dostupnosti různých pohledů, nikoli jako reakce na označení jednoho pohledu za nesprávný.

Existence více úhlů pohledu umožňuje lidem, pokud mají potřebnou mediální gramotnost, identifikovat důvěryhodné zdroje a rozlišit důvěryhodné informace od nedůvěryhodných tvrzení. Konečným cílem by mělo být budování důvěry veřejnosti v informační prostředí, nikoli reaktivní boj proti dezinformacím. 

Sledujete různé situace po celém světě. Které regiony jsou v současné době nejvíce znepokojeny, pokud jde o omezování svobody projevu?

Téměř každý region se potýká s problémy týkajícími se svobody projevu. V autoritářských státech, jako je Čína, Rusko, Kuba, Venezuela a Írán, neexistují vůbec žádná nezávislá média. Tento problém se však neomezuje pouze na tyto režimy. Jak již bylo zmíněno, i v rámci EU je Maďarsko příkladem toho, jak dezinformace a kontrola médií mohou narušit svobodu tisku. Dokonce i demokratické země, jako je Singapur a Indie, ve veřejném zájmu stále více omezují nezávislou žurnalistiku.

Jedná se o globální problém s dalekosáhlými důsledky. Podkopává demokracii, snižuje důvěru veřejnosti v informace, brzdí inovace a brání rozvoji. Pokud se těmto trendům nebude věnovat naléhavá pozornost, představují významnou hrozbu pro globální informační ekosystém a demokratické hodnoty.