Kontinent viděný i vlastníma očima. Nad trojicí nových knih o Africe
Jiří Silný: Politické a ekonomické změny v Africe doprovází i proměna kultury a hledání nové identity. Vybrané knihy nám umožňují dívat se na Afriku také jejíma vlastníma očima.
Pracovní cesta mě začátkem letošního léta zavedla do Egypta. Využil jsem příležitosti navštívit některé nejznámější památky starověkých i moderních dějin – od pyramid po káhirské náměstí Tahrír. Prošel jsem v místních vedrech i několik kilometrů centrem egyptského hlavního města rozděleného autostrádami bez přechodů pro chodce. Viděl jsem malou část místního neturistického života.
Vzal jsem ale svou pracovní cestu i jako příležitost přečíst po čase několik aktuálních prací o africkém kontinentu a o trojici z nich zde chci podat stručnou zprávu. Přestože některé naše firmy, často textilní, přinejmenším na severu Afriky pořád podnikají a socialistické Československo se v regionu výrazně angažovalo (viz třeba knihy Petra Zídka o francouzské a subsaharské Africe z let 2006 a 2007), naposledy byla Afrika v centru naší politické debaty během Arabského jara po roce 2010 a během debat o migrační krizi v roce 2014 a později.
I když je zjevné, že Afrika je pro nás klíčovým, kontinentálním partnerem a o potřebě svébytného rozvoje Afriky se psalo, ještě v koloniální době, i v Schumanově deklaraci ustavující v roce 1950 dnešní Evropskou unii, dnešní česká politika se o Afriku nezajímá. Ostatně ani z nedávné cesty ministra vnitra Rakušana do Senegalu, Ghany a Rwandy nezůstalo ve veřejném povědomí víc než informace o kvalitách naší zdravotnické pomoci a prvoplánová otázka, zda cesta stála „za tolik peněz“.
Že na rozvojovou pomoc rozvojovým, často africkým zemím, dáváme 0,13 % našeho HND, když naše mezinárodní závazky jsou vůči OSN 0,70 % HND a vůči EU 0,33 % HND, zůstalo stranou. Ve veřejné, ale i politické debatě dnes chybějí podrobnější informace nejen o politické, kulturní a ekonomické realitě Afriky, ale i domácích debatách v hlavních afrických státech.
Současná dynamika rozvoje afrických států a tempo, kterým v mezích svých konkrétních možností překonávají neblahé dědictví kolonialismu, přetrvávající postkoloniální závislosti i rezidua konfliktů spojených se studenou válkou, jsou přitom pozoruhodné. Důležitým motivem jsou zde snahy o kontinentální integraci a zapojování do rovnoprávnější mezinárodní spolupráce zejména na ose Jih–Jih.
Při debatách o vývoji na africkém kontinentu je podstatné si trvale uvědomovat, že věková struktura afrických států se vyznačuje vysokým podílem mladých lidí. Ruku v ruce jdoucí nutný rychlý růst populace bude zase výzvou pro místní hospodářské politiky. Zatímco v současnosti se snižuje globální vliv Západu a na rychlém vzestupu je řada asijských zemí, předpokládají někteří, že Afrika může následovat coby „kontinent budoucnosti“, jak píše editor Jan Záhořík v úvodu knihy s příznačným názvem Africké století. S politickými a ekonomickými změnami jde ruku v ruce i proměna kultury a hledání nové identity.
Díky letní četbě jsem mohl objevit řadu zajímavých zdejších i zahraničních afrikanistek a afrikanistů. Chci ale předem zvýraznit, že trojici níže představovaných knih autorsky anebo editorsky propojují jména filozofů Marka Hrubce a Alberta Kasandy. Oba dnes působí v Oddělení politické filosofie a výzkumu globalizace Filosofického ústavu Akademie věd ČR, Marek Hrubec zakládal a do roku 2021 vedl na stejném ústavu obdobně zaměřené Centrum globálních studií, v letech 2014 a 2015 působil také coby zakládající rektor East Africa Star University ve středoafrickém Burundi. Škola poskytuje vzdělání studentům z post-konfliktních a konfliktních zemí regionu. Tvůrčí spolupráce těchto dvou akademiků nám umožňuje dívat se na Afriku také jejíma vlastníma očima.