Není důvod k radosti, když ztrácíme kompasy
Lukáš Jelínek: Pro samotný zápas s bizarními soupeři hrdí demokraté zapomínají na stále nervóznější voliče. Populisty, demagogy, autoritáře a lháře upozadit nebo v klání o zastupitelská křesla porazit lze, ovšem jejich voliči či lidé ochotní jim naslouchat, zde s námi zůstanou.
Sdílejte článek svému okolí:
Ve fousaté anekdotě si muž dává v baru jeden drink za druhým a pokaždé pohání obsluhu slovy „honem, než to přijde“. Když je mu pak před zavíračkou položena otázka, zda má vůbec na zaplacení, jen odvětí: „A už je to tady!“
Na lidový humor si nešlo nevzpomenout, když jsme sledovali, jak padají hotové balvany ze srdcí politiků, kteří nezřídka sami sebe označují za demokratické. Na půdě Evropského parlamentu se podařilo opět vykřesat těsnou lidovecko-socialisticko-liberální koalici a do křesla šéfky Evropské komise znovu usadit německou křesťanskou demokratku Ursulu von der Leyenovou. Třikrát sláva! Co na tom, že volby od voleb sílí nejenom krajní pravice, ale vysloveně antisystémové a z evropského pohledu antiintegrační síly? Teď je to ještě dobré, zle bude – možná – až příště.
Stejně tak se česká média začala štěstím rozplývat poté, co ve Spojených státech odpískal prezidentskou kandidaturu Joe Biden a demokraté plus jejich všudypřítomní sponzoři se sjednotili za Kamalou Harrisovou. Člověk zčistajasna získal dojem, že je střet s trumpovci rozhodnut. Je přece zkušená, čiperná a v dobách, kdy ještě v Kalifornii dohlížela na spravedlnost, získala pověst zdatné debatérky. Copak tak málo stačilo k záchraně americké demokracie? Přijde čas na Donalda nebo nějakého jiného Trumpa až příště? Teď je to ještě dobré?
Ne, není. Stejně jako Evropská unie jen na čas odsunula svoji krizi, tak i USA získaly pouhou naději, že by se do Bílého domu nemusel vrátit excentrik, jemuž není nic svaté. Tedy vlastně Bůh a víra ano. Však taky po neúspěšném atentátu, který na něj spáchal frustrovaný mladík hlásící se též k republikánům, si hned na Boha vzpomněl: jen díky zásahu shůry to prý odneslo pouze jeho ucho. Trump tak je už vedle reprezentanta plebejců, antiestablishmentu a milovníků starého dobrého světa rovnou poslem božím.
Ruku na srdce, komu záleží na tom, aby se dějiny nevracely zpátky a aby pokrok nezamrzl, má jen pramálo důvodů k radosti. Pro samého tradicionalistu, suverenistu a vlastence již není ani kam šlápnout. Stále více politiků, a to už i včetně vládců evropských zemí, nálepkuje liberály, progresivisty, aktivisty nebo neziskovky jako národní škůdce. Nejdál zacházejí premiéři Maďarska a Slovenska Viktor Orbán a Robert Fico, učenlivé žáky ale mají napříč celým starým kontinentem.
→ Jak se to má s konzervativci v Evropském parlamentu a že to není veselá vyhlídka,
→ o neštěstí pozbytých kompasů a kde můžeme najít směr,
→ že je potřeba ocenit upřímnost předsedy poslanců ODS Marka Bendy
→ a jak vypadá společnost, kde se vláda uspokojí odstavením Babiše od moci.