O strašení a hloupých názorech

Sdílejte článek svému okolí:

Když se letos objevila první varování před povodněmi, část lidí je vnímala jako přehnané strašení. Když naopak před čtyřmi lety dostala „razítko“ první vakcína proti koronaviru, měla ji zase část lidí za nebezpečný nástroj, kterým chtějí neznámé elity zasahovat do lidské genetiky. Milion praktických věcí – od komunikace s blízkými přes placení kartou až po braní léků – dnes děláme prostřednictvím technologií, kterým nerozumíme. Přesto v nás některé vzbuzují nedůvěru a jiné ne. Na pozadí jejich (ne)přijímání totiž stojí složitější otázka: čemu vlastně věříme a jak si představujeme, že funguje svět?

Věda to v současné době nemá lehké. Stále se od ní očekává, že bude schopná přinášet řešení na existující, ale dosud nevyřešené problémy. Dokonce to i stále dělá, jak v „inženýrském“ smyslu slova (sestrojím věc a ona funguje), který je vlastní přírodním vědám, tak v tom interpretativním (vysvětlím jev přiléhavým způsobem), který je doménou věd společenských. Co byste ale od vědců chtěli marně, to je plné porozumění světu a schopnost predikce jeho komplexního vývoje. Jinými slovy, ani ten nejchytřejší vědec na planetě dnes není schopný do detailu popsat, jak svět (neřkuli společnost) funguje a proč se děje právě to, co se děje. Je to daň za vysokou specializaci, o kterou si říká dnešní technologicky vysoce rozvinutá civilizace: těžko můžete zároveň rozumět jaderným elektrárnám, kybernetické bezpečnosti, biomedicíně a teorii autopoietických systémů.