OSN to s námi myslí dobře

Pro mě byla Afrika vždy blízko. Už na počá­­tku moderní evropské spolupráce, v Schumanově deklaraci z roku 1950, se píše, že hospodářská síla spolupracující Evropy umožní uspět v základním úkolu, a sice rozvoji afrického kontinentu.

Když generální tajemník OSN António Guterres začal svůj letošní projev na Valném shromáždění v polovině září větami o niči­vých záplavách v lybijské Derně, obětech „záplavy nerovnosti, nesprave­­dlnosti a neschopnosti čelit bezprostředním vý­zvám“, znovu jsem si to připomněl.

Guterresův projev nebude v české debatě populární, ale nebude v řadě momentů ani srozumitelný. Guterres, bývalý portugalský premiér, přitom důležité momenty světové situace popisuje dobře. Rád bych ho trochu uvedl do české debaty a třeba inspiroval další, aby se zapojili.

Hlavní témata lze shrnout stručně. Stávající instituce celoplanetárního dialogu a spolupráce odpovídají situaci po druhé světové válce, tedy době, kdy řada dnešních členských zemí OSN byla ještě ovládanými koloniemi. Podle Guterrese je třeba spolupracovat a dojednat multilateralismus pro 21. století.

Z mezinárodních konfliktů klade Guterres na první místo agresi Ruska proti Ukrajině, zmiňuje úsilí a úspěch OSN při vyjednání černomořského koridoru pro vývoz obilí. Zároveň ale připomíná sérii pučů v Sahelu, kvůli kterým získává zázemí terorismus. Promlouvá o občanské válce v Súdánu, násilí působeném gangy na Haiti i vládou v Myanmaru, konstatuje, že 70 procent obyvatel Afghánistánu potřebuje humanitární pomoc i skutečnost, že násilí na okupovaných palestinských územích si vybírá strašlivou daň mezi civilisty. Dvoustátní řešení podle něj jedině může zaručit mírové soužití mezi Izraelci a Palestinci.

Je důležité si i v české debatě připomenout, že konfliktů se na planetě odehrává řada a pro leckoho mohou být oprávněně důležitější jiné, i když pro nás je nejdůležitější pomáhat všemi silami napadané Ukrajině.