Sen Lásky aneb komu patří strana

Není to tak dávno, co jsem se zamýšlel nad rozmanitostí českých genitivů, a sotva mé zamyšlení vyšlo, začal jsem si exotických vazeb s druhým pádem všímat ještě více. Nedá mi to, abych se nepodělil o ještě jednu zajímavost.

Genitiv často vyjadřuje vztah vlastnictví nebo autorství k druhému podstatnému jménu. Posesívní genitiv (genitiv vlastnictví, přivlastňovací genitiv) jsem v předchozím článku ukazoval na příkladu jídlo hada (hadovo jídlo, jídlo patřící hadovi). Samozřejmě existují i typičtější příklady jako dům mých rodičů, aktovka mého spolužáka Karla atd.

Autorský genitiv (genitiv původce) sdružuje příklady jako zvuk auta (zvuk, pocházející z auta) a symfonie W. A. Mozarta. Nikoli symfonie samotná, ale její autorství patří Mozartovi, i zde můžeme použít přivlastnění Mozartova symfonie.

Rozdíl mezi těmito dvěma druhy genitivu můžeme podle některých teorií pozorovat na transformaci se slovesem mít: aktovka Karla – Karlova aktovka – má Karel aktovku? ano. Ale symfonie Mozarta – Mozartova symfonie – má Mozart symfonii? ne. Jenže v praxi tato zkouška úplně nefunguje: „Mozart má řadu skladeb, které psal pro zábavu, pro odlehčení.“ (Lidové noviny, 9/1995). Ale také „Mozart má ve světě plno soch.“ (Deníky Moravia, 4. října 2007) Přitom Mozartovi nepatří v tomto případě ani socha, ani její autorství. Jde o ztvárnění Mozarta, ale vzniká zde i vztah věnování sochy Mozartovi, proto je možná transformace se slovesem mít, podobně jako u pojmenování ulic, tříd a náměstí W. A. Mozarta, které mu sice nepatří, ale jsou mu věnovány. Mozart má ulici v každém i menším městě.

Zajímavý úzus vznikl v oblasti filmového průmyslu. „Mezi de­sítkou snímků je například Stalker Andreje Tarkovského, Poslední pokušení Krista Martina Scorseseho nebo Pasoliniho Canterburské povídky.“ (MF Dnes, 12. ledna 1999) Znalost světa nám pomůže, abychom tato uskupení podstatných jmen správně dešifrovali. Nejde o Stalkera, který by pronásledoval nějakého Andreje. U Krista Martina je to ještě jasnější. Je zažité, že režisérům náleží autorský genitiv, nikoli scénáristům ani producentům (až na výjimky, umožněné specifickým kontextem), a už vůbec ne hercům, i když i zde najdeme výjimky: „Divákům bude představena také kolekce filmů Jiřiny Bohdalové, která festival navštíví 13. září.“ (Evropské noviny, č. 8/2006) Být korektorem, asi bych v tomto případě opravil na filmů s Jiřinou Bohdalovou.