Spravedlivá transformace v krizovém režimu
Matthias Ecke: Jak se nám daří udržet si v době krize zaměření na dlouhodobé cíle? Když se ohlédneme zpět, vidíme, že krize Evropu nezlomily. Naopak, sblížila se, určila si nové společné úkoly a získala nové kompetence.
Evropská unie zažívá několik krizí zároveň. Následky pandemie, ruské války na Ukrajině a krize životních nákladů způsobená vysokou inflací zasáhly Evropu, zatímco se potýká se stárnutím obyvatelstva, nedostatkem kvalifikovaných pracovníků a nedostatkem pracovních sil obecně. A přesto musí Unie zvládnout úkol století: průmyslový přechod na klimaticky neutrální ekonomiku spolu s dosažením strategické autonomie a větší suverenity v oblasti dodávek energie a strategických surovin. Zatím to nevypadá příliš růžově.
Otázka tedy zní: Jak může EU zvládnout přechod na klimaticky neutrální ekonomiku i v této krizové době? Jak může dále posilovat soudržnost regionů a bránit prohlubování rozdílů mezi nimi? Domnívám se, že pouze tehdy, když se politika soudržnosti – náš jediný dlouhodobý investiční nástroj – v budoucnu promění a nebude jen přerozdělovat finanční prostředky. Dnes totiž musí EU podporovat regiony za zcela jiných podmínek než dříve.
Politika soudržnosti: všestranný nástroj boje proti krizím
Politika soudržnosti se ukázala jako všestranný nástroj, vždy připravený převzít nové úkoly. Od roku 2020 jsme měli několik nových nástrojů odvozených od kohezních fondů, jako jsou investiční iniciativa Corona Response (CRII) a na ni navazující CRII+ v reakci na pandemii nebo kohezní akce pro uprchlíky v Evropě (CARE) a flexibilní pomoc pro území (FAST-CARE) na podporu členských států a regionů při přijímání ukrajinských uprchlíků.
V reakci na vysoké ceny energií byl z kohezních fondů doplněn také program RePowerEU a kohezní fondy využije také Akt na podporu výroby munice (ASAP – Act to Support Ammunition Production). V současné době pracujeme na Aktu o klimaticky neutrálním průmyslu (Net Zero Industry Act – NZIA) a Platformě strategických technologií pro Evropu (Strategic Platform for Europe – STEP), které mají podpořit zakládání ekologických průmyslových odvětví v Evropě – i zde budou využity kohezní fondy.
Všechny tyto nově vytvořené nástroje jsou sice potřebné a důležité, ale zároveň je pravda, že nové úkoly vyžadují nové zdroje. Zdá se, že využívání kohezních fondů pro každou nově vzniklou krizi se stalo zvykem a nakonec se musíme obávat, že tato praxe bude v dlouhodobém horizontu v rozporu s cíli soudržnosti.
Požadavek „nové peníze na nové úkoly“ jsme v Evropském parlamentu vznášeli opakovaně. Řešení všech těchto důležitých problémů se ale potýká s členskými státy řízenými politikou škrtů a váhavou a málo odvážnou Evropskou komisí. Fond suverenity, který kdysi slíbila předsedkyně Komise Ursula von der Leyen, již není na pořadu dne. Místo toho se přesouvají peníze a vytvářejí ad hoc nástroje.
Podmínky, za nichž uvažujeme o budoucnosti politiky soudržnosti, tedy příliš příznivé nejsou. Proto musí politika soudržnosti více než kdy jindy poskytnout vlastní odpověď na významné výzvy v režimu permanentní krize. První poučení je, že se musí změnit, aby zůstala relevantní.
→ Jaké jsou cíle politiky udržitelnosti,
→ že klíčem společného úspěchu je spravedlivý přechod na klimaticky neutrální ekonomiku
→ a jaké jsou čtyři návrhy Matthiase Eckeho vedoucí právě ke spravedlivému přechodu.