Zelený čtvrtek, červené Listy. Vycházejí Listy 2/2025

Sdílejte Zpravodaj svému okolí:

LISTUJEME NOVÝM ČÍSLEM

Představujeme nové Listy 2/2025. Prolistovat ukázku z čísla si můžete tady.

SVĚT V POHYBU

Z domova

Nezávislé myšlení se nejlépe podporuje praxí, proto prostým sledování Elona Maska jen ztrácíme čas, který bychom mohli věnovat něčemu užitečnějšímu (třeba čtení Listů, pozn. redakce). Velký význam nemá ani zlobit se na veřejnoprávní média, to je jako zlobit se na svůj stín. Ale co s nimi máme dělat? Očividně nevíme, co si počít se signály krize, které nám dává příroda, a stále máme tendenci vydávat se slepými cestami.

Do nich je vedena labyrintem ztráty smyslu i akademická sféra. Proti honbě za efektivitou, závodem ke dnu a financializací celé akademické sféry můžeme postavit sdílení vědomostí a společnou snahu porozumět světu, zprostředkovat znalosti lidem bez ohledu na to, zda na to mají. Cestu ale známe k silné Evropě: Navzdory aklamacím o tisíciletých říších a věčných řádech byla silná především tehdy, když stavěla mosty.

Z domova píšou Lukáš Jelínek, Ondřej Holub, Heda Čepelová a Miroslav Jašurek, Hynek Skořepa a Naďa Johanisová.

Mosty

Paradoxy lidové geopolitky Slovenska můžeme ukázat na československých zbrojařích, kteří na volání po míru pohádkově bohatnou. Tož zatím dobrý, zní z Rakouska, nástup orbánismu ohlašovaný v minulých Listech byl odvrácen. Jestli je to dobrý, zjistíte o halách logistických center v Evropském zeleném pásu.

Odtud vás vezmeme zpátky do historie a zase k dnešku, a to všechno kvůli výročí konce 2. světové války. Jaký byl příběh československých jednotek na západní frontě? A jak pracujeme s odkazem více než 60 tisíc příslušníků Rudé armády, kteří padli na konci války při osvobozování Slovenska?

Mosty staví Juraj Buzalka, Martin Burian, Veronika Hofingerová s Janem Šíchou, Zdeněk Víšek a Pavel Ičo.

Ze světa

Zášť, pocit vyloučení ze společnosti nebo osamělost: Problémy s cenovou dostupností bydlení hrozí trvalými rozpory v sociální struktuře našich měst a čtvrtí. Mezitím evropská komise veřejnými zakázkami odměňuje společnosti způsobující pokles mezd a 72 % evropských občanů a občanek se domnívá, že to je potřeba změnit.

Změnit svůj osud by chtěla i odsouzená Marine Le Pen. Jak její případ otřásl francouzskou politickou scénou? Ať už jakkoliv, nejspíš méně, než politikou před 40 lety otřásla perestrojka. Že změnit směr v politice není nic jednoduchého, se přesvědčil nedávno zesnulý bývalý americký prezident Jimmy Carter. Při dnešním vědomí institucionálních a ekonomických sil, které stály proti němu, bychom měli říci, že pozoruhodné je už vůbec to, že se kdy pokusil stanovit si cíle, které dnes můžeme popsat jako americká glasnosť.

Zprávy ze světa přinášejí Gerald Koessl, Oliver Roethig, Adrienne Woltersdorf s Phillipem Kauppertem, Hynek Skořepa a Greg Evans.

Archiv

„Právě tak jsem-li nucen, i když přitom používám vlastního jazyka, říkat pouze to, co odpovídá vizi velikosti, prestiže, moci ruského národa, pak jsem i v tomto případě, třebaže jiným způsobem, porušťován.“

Připomeňte si s Archivem Listů a Františkem Všetičkou Eduarda Goldstückera, od jehož smrti na konci května uplyne 25 let.

KULTURA

Theatrum mundi

Skutečnost, že se příběhy 19. století tak dobře aktualizují, svědčí o tom, že nás jeho maloměšťácká a patriarchální morálka stále nepustila ze sevření. Dozajisté v sevření teď ale drží ostravské Divadlo Petra Bezruče Cenu divadelní kritiky za rok 2024 v kategorii „Divadlo roku“ – a zaslouženě. Kdosi mlaskne, něco zašustí, funění přechází v usilovný dech. Ocenění zaslouží i hororové podcasty. Ale patří i pocitu hororového (roz)ladění na autofikčním čtení?

Do Theatra mundi zvou Alena Zemančíková, Pavla Bergmannová, Andrea Hanáčková a Adam El Chaar.

Próza a poezie

Deti moje, ja vám niečo poviem, a čože to bude, mám ja jednu gitaru, akože tá hraje, cimbrm, brm, cimbrm, brm, tak hraje gitara... A cože nám Veronika Šikulová v Cukrových ružích poví? A jak k nám skrze Petra Šestáka promluví báseň Roberta Creeleyho? Proč? Proč ne. Jenomže proč! A nakonec přijměte pozvání Mariána Hataly do chvíle, kdy opät pribehol náš milený, škoricový kocúr Dorian G., zvlalil sa na plagát, rozmarne na ňom vylihuje a lišiacky zametá chvostom.

Literatura

Slavných třicet let možná není tak slavných. Jak odsunout minulost do historie? A odsune Magnesii Literu do historie Cena literární kritiky? Z historie naopak vytahujeme maďarského spisovatele László Németha. Co se stane se současnými knižními novinkami Bol som na zozname vraha zo Zámockej, Zubama po skle, Život v našem městě a dalšími přemýšlí naši recenzenti, ale stejně je to především na vás, čtenářkách a čtenářích.

Světem literatury vás provedou Blanka Kalinová, Adam El Chaar, Hynek Skořepa, Marián Hatala a Frantiček Všetička.

Jazyk a album

Ráno vstanu, namedím si krajíc, a protože pršelo, tak zajdu nahoubit. Není lepší způsob, jak se nachillovat. Snad jen nacítit trendy v češtině s Viktorem Tichákem. A pak s Veronikou Opletalovou naskillit smíchocviky.

Fejetony

Deti, ktoré nám vládnu, už nedospejú. Dokážeme napriek tomu dospievať my? Když už jsme u toho dětství, věk není pouhé číslo, ale neúprosně plynoucí čas jako cesta v podstatě trudného prožívání společnosti i přírody, kterou mladistvě křepčící starci nijak neobalamutí.

Svět očima fejetonů tradičně vidí Václav Jamek, Tomáš Horváth, Jan Novotný, Ondřej Vaculík, Tomáš Tichák a Alena Wagnerová.

Fotografie

Zapněte si pásy, vezmeme vás na cestu autem. Celkem na 324 dní. A řídí Adrián Švec se svou kolekcí fotek 324 dní v autě.

Zveme vás na představení Listů 2/2025

KONEC JISTOT. OTŘESY MEZINÁRODNÍHO ŘÁDU

Co dělat s tím, když se mnohým hroutí svět, jehož součástí byly Spojené státy jako opěrný sloup? K čemu mezinárodní řád spěje? A jaká je slovenská perspektiva, kde jsou tyto otřesy snad ještě citelnější? Jak v takovém světě řešit akutní globální výzvy?

Před 80 lety skončila 2. světová válka. Poválečné uspořádání přineslo nový mezinárodní řád, jenž se ale v posledních letech začíná silně otřásat. Ať už se podíváme na Ruskou invazi na Ukrajinu nebo kroky Donalda Trumpa, jež definitvně ruší představu USA jako výspy a ochranitelky demokracie.

Přijďte na představení nového čísla Listů 2/2025. Tentokrát ho spojíme s debatou o mezinárodním řádu věnovanou 80. výročí konci 2. světové války. Naše pozvání přijali politolog Pavel Barša a Alena Krempaská, zakladatelka a bývalá programová ředitelka slovenského Institutu pro lidská práva.

Stručně

Patrik Eichler: To by snad nikoho ani nenapadlo

Několik dětí omdlelo během shromáždění v tělocvičně základní školy ve Staré vsi nedaleko Varšavy. Záchranná služba odvezla do nemocnice šest děvčat mezi 12 a 14 lety a patnáctiletého chlapce. Ze školy záchranáři s policií evakuovali 284 dětí a 27 vyučujících. Na místo vyjela i jednotka záchranářů-chemiků. Jaká byla příčina? Žádná jedovatá látka, „z rozhovoru s dětmi vyplývá, že velká část těch, u kterých se projevila slabost, přišla do školy bez snídaně,“ píše se v prohlášení místního obecního úřadu. Že by taková příčina snad ani nikoho nenapadla, je zase část titulku dnešní Gazety Wyborczy. I velké deníky potřebují, aby vás titulek přinejmenším zarazil.

V článku se nepíše, proč děti nesnídaly. Možná z plezíru, možná zaspaly, možná v rodině na snídani pořádně nemají, i když polský stát vyplácí rodičům slušné přídavky. Českého čtenáře by ovšem mohlo napadnout, že by někdo mohl omdlít, protože ráno nejedl a možná vůbec pořádně nejí.

Během února a března proběhla českými médii série článků o snídaních, které dětem připravují na některých základních školách. Víme tak třeba, že v ostravské Základní škole Chrjukinova chodí do snídaňového klubu třetina z 350 dětí. Leckteré z nich předtím neznaly doma připravované pomazánky ani štrúdl a nejprve je nechtěly coby něco neznámého ani ochutnat.

Na základní škole Hálkova v Humpolci si společné snídaně pochvalují děti i učitelé také jako příležitost pro utužení kolektivu a rozvoj sociálních návyků – děti si mohou volně povídat, ale třeba si také půjčují nádobí. Zprávy z dalších škol zmiňují, že společné snídaně zlepšují docházku. Vážná věc.

Když občas probleskne debata o bezplatném vzdělávání, je dobré připomínat, že nejde jen o základní trivium, ale o prostor k rozvoji-emancipaci člověka. Patří do něj výlety, a jak vidíme, tak i společné jídlo. Maximální bezbariérovost v přístupu ke vzdělávání je pak v zájmu naší společné budoucnosti.

Archiv

Pražská výzva

Čtyřicet let nebyla na evropské půdě válka. Přesto není Evropa světadílem míru. Právě naopak: jako hlavní třecí plocha dvou mocenských bloků je místem stálého napětí, z něhož vzchází hrozba celému světu. Válka, která by tu vznikla, stala by se nejen světovou, ale pro svět pravděpodobně smrtelnou.

Před 40 lety jsme v Listech otiskli Pražskou výzvu. Připomeňte si dokument Charty 77 hledající cestu k míru, který nám dnes klade aktuálnější otázky, než bychom si přáli. Otázky, které si můžeme zodpovědět na představení Listů.

To je z představení letošního druhého čísla Listů vše. Užijte si velikonoční čas a podnětné čtení. Příští číslo vyjde 13. června, uzávěrka je 25. května.

S pozdravem

vaše redakce Listů

P. S.: Budeme rádi, když nám dáte třeba na mail redakce@listy.cz vědět, jak se vám nové číslo Listů líbí. A děkujeme za všechnu zpětnou vazbu, kterou jste nám na letošní první číslo dali!

Sdílejte Zpravodaj svému okolí: